Balkán 2014

Sestava

Bakoun

V kožených kalhotách s kšandami s motivem plamenů se vrací ladič karbce na své ČZ 250/471.

Drobek

Sekundární ladič karbce a primární mučitel spojky. Jeho motorka je nově vybavena odpružením určeným do vozíku pro morbidně obézní lidi.

Lobo

Popelář, sekundární navigátor, průzkumník terénu a autor tohoto blogu.

Malej

Převozník nejpoužívanějšího nářadí. Jeho papírové brašny velmi prozíravé voděNEodolné konstrukce, které s každým dalším deštěm spotřebovávaly další desítky metrů životně důležité lepící pásky.

Pospa

Jeho BMW bylo jedno ze dvou enduro strojů na výletě, škoda že měl obuté slicky.

Tok

Troll, zlomocenstvo výletu, primární navigátor a prorok neštěstí a zla.

Vaščí

Superklikař, brzda, kaskadér, kosmonaut a náš tiskový mluvčí. Na svém řádně naleštěném prototypovém stroji, který byl zdrojem nekonečných oprav, drží rekord v nejvyšší 7,3l/100km i nejnižší spotřebě 3,4l/100km. (Paradoxně ještě když mu tekla nádrž srkze elektriku, po kalhotách na zem a bylo jen otázkou času kdy celý vzplane).

Vejlet

Odjezd I - Pátek

Jak se blížil termín odjezdu - pátek 4.6. Ubývalo provozuschopných motorek. Hlavně posledních pár dní byl strašnej fofr. Já připravoval Jawu 350 pro Malého a svou DR 650. Při testovací vyjížďce 2 dny před odjezdem se na 350 propálil píst a na DR jsem přepnutím zlikvidoval řetěz. Vaščího 350 se opravovala téměř nepřetržitě posledních 14 dní, ač byla několik měsíců předem prohlášena za připravenou, testovací jízdy odhalily několik záhadných poruch neprávem připisovaných přílišnému leštění a zvelebování stroje majitelem. Ještě v den odjezdu bylo v plánu vyměnit pružiny, co vrací řadicí páku do neutrální polohy. Pospa měl motorku v den odjezdu složenou, což byl heroický výkon poté, co narazil na několik zásadních zbastlení na jeho motorce, které znesnadňovaly výměnu dílů, které bylo i tak velký problém sehnat. Nakonec mu ještě chyběla STK. Tok se chudák kvůli ostatním k pořádné přípravě své motorky ani nedostal, zbyl mu čas tak akorát, aby sbalil nejbližší nářadí a náhradní díly, které se válely po dílně kolem motorky. Bakoun: Balení náhradních dílů a nářadí u Toka probíhalo tak, že se garáž zametla a vše se dalo do PAVa.

Sraz byl u mě po páté. Malej s Vaškem zjistili, že pružiny byly OK. Vaščí: Ale při našem voodoo mechanickém počínání došlo k přetržení poměrně zasadního šroubu a došlo i na následnou úpravu způsobu uchycení spojky, poté nám spadla poslední podložka přímo do převodové skřině. Při jejím vyprošťování jsme pokryli vše v dílně vyjeťákem a za pomoci drátu s kouskem magnetu se nám zcela náhodně a nevědomky podařilo podložku najít. V Tokovi to po právu probudilo první zcela reálné předtuchy o osudu celé expedice i přestože jsme to nakonec nějak celé zvládli. Tok: Žádná změna uchycení spojky se nekonala. Vaščí zalomil jeden šroub držící poloautomat spojky v karteru a omylem se o tom předemnou zmínil. Já sem pak ve vzteku vyklepával šroubovákem šroub ven, což se naštěstí povedlo. Vaščí se jel domů sbalit. Vyrážel od nás asi v 5:30. Já mezitím měnil řetěz na DR a chvíli poté dorazil Bakoun a ptá se: “Kde jsou ostatní?” Říkám, že to vypadá na odjezd za 3 hodiny - Vašcí si jel teprve balit. Za chvíli koukáme, že jde okolo Spawen a hned se ptá, jestli nejdem na jídlo. Ja pokračuju v montování toho zasranýho zadního kola kurvadrát a zbytek jde na žvanec. Mám hotovo a chci vyjet s motorkama na ulici, tak popadnu Bakounovu ČZ, ale jak to skopnu ze stojánku tak se mi to převáží a spadne na zem. Řikám si: “To je pěkný”, koukám že z toho nezastavitelně blije olej. “Fakt pěkný.” Strčim pod to hrnec a jdu balit. Snáším věci dolů, ostatní se mezitím vrátili a přijel Pospa, na STK ho vyrazili za sjetý gumy, ale má to aspoň na 30 dní a musel slibovat že přezuje. Bakoun se chytá za hlavu nad tou spouští. Vychází najevo že sem to neposral já, ale že dal blbou rozpěrku pod náhonový kolečko a zdrhá tudy olej.
Mezitím volá Drobek a Tok, že Vaščí furt nikde a že jedou k němu. My vyrážíme k Bakounovi domů autem pro správnou rozpěrku. Po návratu už byl zbytek na místě. Vaščí si prý tradičně naházel pytlik s pérky, svíčky a kdoví čím ještě do airboxu a ulil svíčky. Bakoun se dal do instalováni rozpěrky a ještě se tam přimotal Dráp, vysmíval nás, co to máme za klumpy, že nejsme ani schopný odjet. Přičemž ho Tok asi vydatně proklel, jelikož když vytáhl svý BMW, otočil klíčkem, přišla pouze rána, blesk a pak už nic. Takže se začla rozebírat další motorka, která ani nebyla součástí expedice.
Vyrážíme asi hodinu před půlnocí! Vyjeli sme z Kolína a mně došlo, že Malej si určitě nevzal kanystr s olejem. A taky že ne, vrací se pro něj zpátky a Vaščí mezitím zjišťuje, že mu blbne řazení, samy se přehazujou kvalty, cuká to a neudrží se tam neutrál. Navíc si všímáme olejových skvrn na místě, kde stojíme a kde sme se otáčeli, chvlíli je stopujeme baterkou, naštěstí nebyli od nás. Nakonec 3km za Kolínem padá rozhodnutí kempnout všichni u Toka a opravit to. Já se ješte stavuju poklidit doma dílnu aspoň z nejhoršího.
Ještě večer je rozpůleno a převodovka je chudák celá pomuchlaná, ohnutá hlavní hřídel, ohnutá řadící tyčka, ohnutá celá kulisa řazení a ulomená vidlička. Tok s Drobkem jedou do Poděbrad pro Drobkovu starou převodovku a Vaščí mezitím rovná sekyrou tu svoji, aby měl nějakou na cestu. Se svítáním se jde spát. Drobek: Při návratu k Tokovejm mi to přestalo jet. Zastavili jsme na louce a to byly prakticky poslední metry, co to zvládlo. Celou dobu, co ostatní půlili, tak já dělal karbec. Dokázal jsem seštelovat hladinu až ve 4 ráno.

Najeto 36 km

Odjezd II - Sobota

Prakticky celý den se v písku na podlaze skládá. Vysloužili jsme polévku a koláč od Tokovy mamky a kolem 17:00 konečně vyrážíme. Drobek: Od procitnutí až po odjezd jsem šteloval hladinu karbce. S sebou beru na míru uříznutou PETku pro polní štelování hladiny… Cestou se ještě stavíme u Bakouna pro náhradní karbec. Následuje celkem nezáživnej přesun do Vyššího Brodu. Kousek před ním sme přejeli odbočku, ale už je tma. Vaškovi se to ulejvá, takže každá zastávka obnáší roztlačování a každou 3. až 4. zastávku se mění svíčky. Právě to nastalo, chvíli tečou nervy, ale nakonec rozkládáme tábor na odbočce před cedulí nějaké vesnice. Bakoun: předchozí den jsem se v dílně moc nevyspal, tak skoro padám z motorky a v motohadrech a helmě usínám na cestě plné slimáků.

Najeto 237 km

Rakousko - Neděle

Ráno se rejem Vaškovi v karbci, měníme svíčky, snídáme a vyrážíme. V Rakousku jsme kolem 11:00, máme dobré počasí. Sklízíme úspěch u místních skútristů. Cesta je naplánovaná spíše po hlavních silnicích, takže to celkem odsejpá. V prvním větším městě stačili Vaščímu 3 křižovatky, aby utavil spojku a odrovnal další 2 svíčky, tím padla naše zásoba na celou expedici. Zastavujem na chodníku ve stínu, dáváme oběd, laborujeme s karburátorem a přicházíme na způsob oživení ulitejch svíček. Stačí z jiskřistě vyškrábat karbon drátem. Odpoledne přichází serpentýny a trochu rychlejší tempo. Bakoun přidřel a hlásí, že by se na to chtěl mrknout, ale Tok to nějak přešel a druhé zadření jde do tvrda. Aspoň že to vyplivlo na dobrém plácku u lesa ve stínu a jdou se sundávat hlavy i válce. Bakoun zabrušuje prasátka na pístech pilníkem a rozchozuje kroužky, zbytek dáva voraz. Já vytasil úložiště na videa a zjišťuju že mi upadnul drát od usb hubu tak pájím. Bakoun: První hvízdnutí nešlo natvrdo. Při 2. jsem slyšel jen zvuk, jako když se kočce šlapne na ocas - takový zamňoukání a zadní kolo jde smykem. To je tak, když člověk věří příručkám. V manuálu HT 90, ideální směs byla až se 100. Těsnění pod válce se zamozřejmě zničilo a tak přišel vhod obrázek, co mi nakreslila dcera od přítelkyně a jedna stránka z knížky “ Králíček sebevrah se vrací” Drobek: Mezitím co Bakoun dělá polní výbrus, já kuchám karbec a zjišťuju, že do plováku teče a už je z půlky plnej benzínu. Měním plovák a s pomocí uříznuté petky nastavuji hladinu.

Dál se to začlo chvílema klikatit a dorazili jsme k pozemnímu dolu Erzberg, kde se jezdí enduro. Náš první cíl. Akorát to nešlo moc podle našich představ, mysleli jsme, že si zakrosíme a místo toho mají systém, že turistům nacpou helmy a vozí je na vláčku. Navíc stejně měli už zavřeno. Začíná se smrákat. Chvíli bloudíme po vesničkách a pak najdeme plácek vedle lesní cesty, co vede k nějakýmu baráku na kopci. Přes sjezd z cesty byl hozenej strom, ale Drobek ho rozpoltil a jde se spát. Ráno jela okolo ženská a hlásila že to je soukromý, ale to už jsme měli sbaleno. Drobek: U toho lomu jsem se dal do řeči s velmi ochotnou paní co tam asi pracuje. Sice nás tam nepustila, ale začala se starat, jestli máme kde spát a cpala mi penziony, dokonce chtěla i někam zavolat a rezervovat nám pokoje. Chvíli mi trvalo se jí nějak slušně zbavit a Tok z toho puknul.

Najeto 256 km

Rakousko, Slovinsko - Pondělí

Vyrazili jsme asi v 7 ráno. Využili jsem příznivého sklonu kopce k roztlačení Pospy. Bakoun: Pospa měnil před začátkem výletu membrány v karburátoru… Pokračujeme víceméně po hlavních, Tok si všimnul že v jednom úseku je zkratka přez vrchol vedlejší silnicí. Jelo se prudkou štěrkovou cestou lesem a na vrcholu bylo moc pěkně, vysušili jsme věci a dali snídani.

Odstartovali jsme parádním sjezdem, následovaly serpentýny, kvanta zatáček a samý krpály. Jezdilo hodně motorkářů a pár stylovejch traktorů. Vzali jsme benzín, stavili se pro jídlo a překročili do Slovinska. Asi 100m za hranicema si řikám, že počkám na ostatní, málem jsem se rozšvihal na štěrku u lesa a popadlo mě z toho sraní. A nebyl jsem sám, půlka lidí běžela do lesa pokládat s toaleťákem. V průběhu další jízdy Vaščí vyvinul novou techniku. Vzhledem k tomu, že ta jeho hujda nešla nikdy našlápnout, neuměl tam dát neutrál a roztlačování bylo vždycky na půl dne, při každé kratší zastávce kroužil okolo nás. Oběd jsme dali na autobusové zastávce, Vaščí tam stopoval se svym párkem. Drobek: Ve Slovinsku, hned za hranicema, jsem zjistil, že brzdy fuč. Ten parádní sjezd na rozloučenou s Rakouskem byl taky na rozloučenou s brzdama. Od této chvíle až po konec vejletu jsem místo brždění jen zpomaloval.

Přes Slovinsko už trasu plánoval Drobek a hlásil, že to je celý naplánovaný polňačkama nebo hůř. Za pár kilometru odbočujem do prvního lesa, nejdřív jsme přejeli odbočku a Vaščí zalehnul, když se snažil otočit velkým obloukem po poli na mokré trávě. Při druhém otáčení v kopci Drobek upekl spojku a hodil vorvaně. Vašcí mezitim x-krát roztlačoval. Tímhle tempem by se nikam nedojelo, takže jsme se rozhodli jet Slovinsko po silnicích. Jenže Tok to asi pochopil jinak, protože za chvíli byl opět les a co hůř, přejeli sme odbočku a dojeli ze strašnýho kopce k někomu na zahradu, kde to dál nevedlo a začalo pršet. Všichni to otočili a rychle vyjížděli, dokud nebylo bláto a tím začlo asi hodinový Vaščího utrpení, když se snažil dostat za náma zpátky na kopec. Místní “Řízek” ho i přes jazykovou bariéru vesele roztlačoval i když mu Vaščí oral motorkou zahrádku a vždycky v kopci mu to zdechlo. Já s Malým jsme se pro něj po chvíli vrátili. Vzal jsem mu krosnu a Malej pomohl vyrvat motorku na kopec. Dávali jsme voraz a po cestě jezdil táta se synem, kterému bylo tak 10, na kroskách. Taky se na nás přijel podívat “Řízek”, nejdřív na motokole Bakoun: značky Tomos a pak na krosce. Taky jsme slyšeli za kopcem nějaký řev, přišlo nám to jako domácí násili, inseminování prasat nebo něco takovýho. Tok s Vaščím se tam pak jeli zeptat, jestli můžeme spát na jejich poli kousek zpátky, což se jim nakonec povedlo vykomunikovat. Chtěli jsme to zapíchnout brzo, abychom měli klid a čas opravit ten Vaščího vrak. Vrtali jsme v karbci, ale pak se náhodou přišlo že má mrtvou baterku. Rozdělali jsme ohěň, opekli buřty, ochutnali místní pivka. Ráno se ještě štelovala spojka, ke slovu příšla sekerka a nahřívání v ohni. Následně si Bakoun s Vaščím zaskotačili na oživené motorce po místních stráních.

Najeto 296 km

Slovinsko, Chorvatsko - Úterý

Zbytek Slovinska jsme jeli už opravdu po lepších silnicích. Občas šotolina. Překvapilo mě, jak mají klikaté silnice. Odpoledne jsme přijeli na přechod do Chorvatska, byl jen pro místní, takže nás poslali na další o pár kilometrů dál.

Cestou přes Záhřeb to Drobkovi začlo cukat, nikde moc místa, tak jsme obsadili chodník mezi nějakou vysokou školou a plicním sanatoriem. Drobek ladil karbec a projížel to po chodníku, zbytek vyslal team pro zásoby. Našli jen menší zapadlý krámek, kde vykoupili vodu a chleba. Přinesli také velké balení zmrzliny velmi nejasných příchutí, ale i tak se po ní slehla zem a vyrazili jsme.

Dále jsme pokračovali chorvatskou krajinou, kde se již začali objevovat rozbořené domy a projeli jsme několik cikánských vesnic. Při hledání místa na spaní, jako obvykle přes veškerou domluvu až za noci, jsme bloudili mezi polema a vesnicema. Tok: Místo se hledalo asi hodinu ještě za světla, jen se to trochu protáhlo. Při průzkumech ve vesnicích mimo hlavní silnice byla většina baráků neosídlenejch, s propadlou střechou, všude kolem suť a metr vysoká tráva, ze které občas vyskočil pes pochybného původu. Občas sem si připadal jak ve špatnym snu. Za barákem vždy menší bahenní louka, ze který jsem se nemoh vyhrabat a všude neskutečný hejna komárů. Zastavili jsme na návsi. Tok jel napřed prozkoumávat a mezitím se s náma dali do řeci místní. Byla to celkem komedie, chorvatsko-němčino-čestinou s přídavky znakové řeči nám poradili, že můžeme spát na pláži u řeky za vesnicí. Přišli tam za náma s pitím, ale my jsme byli už úplně unavení, takže jsme akorát rozložili tábor, něco snědli a šli spát.

Najeto 329 km

Chorvatsko, Bosna - Středa

Ráno jsme byli omlátit kaštany v řece, dali snídani a vyrazili. Zbývalo už jen pár km do Bosny, na chvíli jsme zastavili u velké skládky hned u silnice. Tady si lidi s odpadkama moc hlavu nelámají, částečně byla vypálená. Chvíli jsme tam hrabali, ale nenašli jsme skoro nic užitečného. Bakoun: ...kromě jedné úžasné židle. Drobek: V hraniční řece mezi Chorvatskem a Bosnou mají supr rybičky. Ničeho se nebojí a troufnou si okusovat nohy. Troufly si okusovat i mou špínu z mých, 6 dní nemytých nohou - touto dobou jsou mrtvé nebo toxické.

Překročili jsme do Bosny, trochu jsem se bál, že budou mít kecy na moji židli, ale naštěstí nic, vzali jsme benzín a za pár km přišlo bahno. Půlka lidí projela první úsek a dál už to nešlo, byla tam vertikální rozblácená voranice. Takže jsme to otočili, na mapě ale nebyla žádná jiná cesta. Buď jestě o třídu horší nebo 50 kilometrů zajížďka. Zkusili jsme kratší možnost, byla to široká bahnitá silnice lesem, ale alespoň uježděná. Potkali jsme tam pár náklaďáků. Na plánovanou trasu jsme se napojili u takového altánku se stojanem na kola. Zřejme to tam postavila EU, měli na ceduli mapu se stezkama pro horská kola. Vypadá to že v Bosně se jezdí po cyklostezkách náklaďákama.

Ještě pár kilometrů terénu a vyhrabali jsme se na silnici. Tok našel krám, Konzum v Banja Luka, nakoupili jsme tam jídlo, pivo značky Pivo a další místní dryjáky a dali si oběd na parkovišti. Malej opakoval po prodavačce nějaké nesmysly, já se tam houpal na mý srací židli a sušil ponožky na sluníčku, ostatní běhali na parkovišti v trenkách… klasická ostuda. Pak koukám na motorku a už nemám v olejoznaku vidět ani kapku, nalil jsem tam všechen olej, co jsem měl s sebou, a bylo to akorát. Spotřebu oleje mám zhruba stejnou jako u dvoutaktu. Dokupuju 2 litry oleje a odteď jezdím na nižší otáčky. Z Banjy Luky jsme se vyhrabali asi až v 6, ujeli pár kilometrů a začali hledat místo na spaní. Vedlo nás to pěkným údolím, tak se prozkoumávaly odbočky dolů k řece. Nejdřive jsme se motali na stavbě a pak objevili takovou posekanou loučku s dvěma chatkama na protějším břehu. Vašek dohodnul s dědulou, co tam hlídal, že na té louce můžeme přespat. Chatky sloužili jako ubytování pro dělníky, ty se s náma vyfotili a my jsme šli rozložit kemp. Já si odskočil do lesa s židlí, Bakoun chytil nerd rage a po našich připomínkách k jeho stylu focení zničil foťák i SD kartu, Pospa mezitím ladil BMW, které mu při delších prostojích nechtělo chytat, opekli jsme buřty, otestovali místní pití, především pivo značky Pivo a šli spát.

Najeto 198 km

Bosna - Čtvrtek

Ráno jsme balili a Pospa zřejme přeladil, protože mu to nechtělo vůbec naskočit. Nejdříve trápil startér a kdyz začal baterce docházet dech, tak jsme to párkrát pustili z pořádného kopce. Nakonec to chytlo, když už baterka mlela z posledního. Taky jsme si všimli, že má ustřiženej jeden ze šroubů, který drží motor v rámu. Já zahodil židli, nebyla poslušnej pasažér a dloubala mě po cestě do zad. Sbalili jsme zbytek věcí a vyrazili. Zatáhlo se a začalo pršet. Další úsek byla zrovna šotolina přes hřeben. Po cestě nahoru přes nás chodily mraky, viditelnost dost na hovno a pronásledovali nás sebevražední pastevecký psi. Na hřebeni se mraky trochu roztrhaly a odhalily super výhled.

Čekali jsme na Vaška, zase mu to někde v kopci chcíplo a pak jsem přejel odbočku. Nebylo se čemu divit, nebyla pořádně vidět ani když se na chvíli vyjasnilo. O kus dál jsme zastavili na další vyhlídce.

Pak už byl sešup dolů. Napojili jsme se na normalní silnici a začalo zase chcát. Po pár kilometrech trasa vedla přes strženej most a při objíždění jsme objevili takový altán u řeky. Obědváme a koukáme, že k nám přišlo koťátko, dali jsme mu vodu, kousky salámu a vylízat obal od paštiky. Nejdříve se bálo, ale pak si oblíbilo Toka Vaščí: který vydatně proklamoval nenávist k podobným tvorům, avšak všichni víme, že je to milovník veškeré zvěře :). K altánu z cesty byla pěkně strmá odbočka, Drobek to při vyjíždění moc nezvládnul a zasáhnul Tok.

Dále jsme jeli chvíli po silnici za stálých přeháňek. A pak zas odbočili do lesa. Jedu první a koukám za mnou nikdo, vracím se a Bakoun nahazoval spadlej řetěz, Drobek zjistil že má napůl ulomený nosič a Tokovi moc nedržel blatník na PAVovi. Poladili jsme a vyrazili okolo po silnici. Tok zastavil u odbočky k přehradě, kde bylo v plánu koupání, ale vzhledem k počasí jsme to zamítli a jeli dál. Cesta se pak změnila na takovou širokou písečnou dálnici, jezdilo tam hodně náklaďáků. V sedle na ni motorka dost plavala, jel jsem ji celou ve stupačkách. Na konci čekám na ostatní a koukám, že Tok už blatník veze na nosiči a přes motorku a jeho záda je pruh bahna. Vaščí z toho dostal nekontrolovatelnej záchvat smíchu a chvíli trvalo, než se uklidnil.

Také jsme celý den debatovali, jestli jet do Mostaru podle plánu, nebo to vzít rovnou do Černé Hory a do Mostaru až při zpáteční cestě, aby se usetřil čas. Nechali jsme rozhodnutí až na křižovatku, kde budeme muset jet buď Mostar nebo Černá Hora. Mezitím jsme to švihali horskýma silničkama. V jedné vesnici jsem za zatáčkou málem rozjel nějakou bábu. Na místo rozhodnutí jsme přijeli, až když se stmívalo, vyhrála to Černá Hora a teď bylo potřeba najít místo na spaní. Bakoun: Začalo zase chcát. Koukali jsme po opuštenejch barákách, ale buď neměly střechu nebo byly daleko od cesty ve vysoké trávě a my jsme se báli nášlapných min. Nakonec jsme zastavili na takové posekané louce. Vašek s Pospou se jeli ještě podívat okolo. A za chvíli zavolali vysílačkou, že mají barák. Dohodli se s místníma, co měli prázdný barák na zahradě, že tam můžeme jednu noc přespat. To bylo super, deště jsme měli za celý den až dost.

V baráku jsme byli všichni v jedné místnosti a pár motorek se vešlo dokonce pod balkón. Nažrali jsme se a šli spát.

Najeto 208 km

Bosna, Černá hora - Pátek

Bakoun: Ráno jsme v místnosti, kde jsme spali, viděli dost hustý krvavý fleky - pravděpodobně ještě pozůstatky z války. Vyhrabali jsme se z baráku, dali sušit věci a dali se do údržby, Tok vyráběl blatník na PAVa z igelitu. Drobek svazoval nosič a Pospa kontinuelně startoval. Asi kilometr roztlačoval, laboroval s volnobežnou směsí, vymlátil baterku a nakonec to zas nějak chytlo.

Do hranic s Černou horou jsme to měli pár desítek kilometrů. Skoro celá cesta jen serpentiny. Nejdříve asfalt a pak se cesta měnila na bahnitou a šotolinu. Když poprvé skončil asfalt, tak jsem zrovna koukal do mapy a vletěl tam asi v 70tce, měl jsem dost co dělat, abych neryl držkou v šutrech. Po pár kilometrech jsme dali oběd a dohodli, že zastavíme na další benzínce. Chvíli se ještě střídaly povrchy, pak jsme najeli na asfalt a zanedlouho k benzínce. Tam nebrali platební karty a ani na další. Drobek už byl na suchu, tak mu Vaščí dal trochu benzínu od sebe. Odbočili jsme z trasy, projeli les a na 3. benzínce se zadařilo. Chvíli jsme tam okupovali kompresor a pak vyrazili na hranice. Těch se všichni báli. Na netu psali, že do Černý Hory se nesmí dovážet jídlo, takže v davové panice jsme předchozí večer všichni žrali jak zjednaný a schovávali jídlo po motorkách. Nakonec z toho nic nebylo, akorat já blbec s sebou měl prošlou zelenou kartu. Něco na mě kydali a pak si nás všimnul chlápek, co šel náhodou okolo, a anglicky poradil, že si musím dojít koupit pojištění. Bakoun: Týpek přijel na KTM v Racing edici. Říkal nám, že pochází z Anglie, přestěhoval se a užívá si místních zakrouceným silniček. Prodávali ho v hospodě pár set metrů dál, kde se mě s Vaščím pokusil ohromit nějaký chlápek slovní zásobou, ale utřeli jsme ho. Vypláznul jsem 20 EUR za papír s razítkem, celník ješte chvíli rozhazoval rukama, ale pak mě pustil. Mezitím si ještě Bakoun spojil název Monte Negro s Černou Horou a prožíval svou chvilku radosti a Vaščí udělal s motorkou několik vydatných loužiček.

Černá Hora byla krásná hned od začátku, jeli jsme kaňonem, kde byla na dně divoká říčka. Tok: Kaňon řeky Piva… Klikatá silnička, která procházela skálama, občas mostem, přes kaňon, přes přehradu. Cestou jsme museli udělat hned několik kochacích zastávek.

Poté jsme z hlavní silnice odbočili na menší silnici do hor. Začalo se stmívat a pršet, takže jsme začali hledat místo na spaní. Chvíli jsme se točili mezi takovýma kopečkama na náhorní plošině a pak se Pospa nevešel do zatáčky a se vší jemností se opřel o val u silnice. Ostatní nám mezitím ujeli dolů do údolí. Chvíli jsme bloudili a pak je zkoušeli na vysílačce. Zastavil u nás nějaký místní týpek, byl zjevně nalitej a dost neodbytnej, nevím moc, co po nás chtěl, rukama nohama jsme něco zkoušeli a Drobek se mezitím ozval. S týpkem jsme si podali ruku a jeli za ostatníma. Našli plácek u silnice na dně kaňonu, hned u mostu vedle jezera. Večer chodily přehánky a hodně z nás po davové panice předchozího večera neměla co jíst, dali sme dohromady zbytky a podělili se. Tenhle den jsem moc nefotil a nenatáčel, protože po slejváku z předchozího dne se do kamery dostala voda a zamlžovala se. Na noc jsem si ji dal k sobě do spacáku a pomohlo to.

Najeto 171 km

Černá hora - Sobota

Ráno mezi nás při balení přijel rybář a bez okolků nahodil na mostě. Já dal přehrávat fotky z kamer a Pospa začal startovat. Zas proběhlo klasický kolečko, trápení startéru, roztlačování, laborovaní s karbcem a svíčkama. Tok si pak náhodou všimnul uvolněný fajfky, to byl celou dobu náš problém. Sbalili jsme se a frčeli. Už jsme měli málo jídla a ještě méně vody, do nejbližšího města to bylo asi 40 km vzdušnou čarou. Ale přes pohoří. Odhadovali jsme to tak na dvě hodiny. Chvíli jsme jeli po asfaltu, poté už jen šotolinou. První překážkou byl krpál plný kamenů velkých asi jako golfové míčky. Malej tam utrhl brašnu. Zastavil u nás místní a naznačoval, že máme jet okolo, ale to už se většina úspěšně vyškrábala nahoru.

Malej spotřeboval dalších pár metrů izolačky na opravu brašen a jelo se dál. Ani jsme se pořádně nerozjeli a Drobkovi to přestalo jet a něco tam ladil. Venca si pochvaloval jak mu to hezky plave, až se přišlo na to, že má úplně povolené přední kolo, dotáhlo se a po chvíli zase Vašek ulil svíčky. Když jsme na něj čekali, tak přiběhnul uprostřed ničeho na pastvinách nějaký pes. Bakoun: Ti psi byli dva. Fena se psem. Fena se k nám přišla mazlit, švihnula mi koženou rukavici, co jsem měl neprozřetelně položenou vedle motorky, a zdrhnula. Naháněl jsem ji asi 10 minut. Pak přiběhnul ten pes a začali se o tu moji rukavici přetahovat. Nakonec jsem je nalákal na kus salámu a konečně jsem ji (strašně oslintanou) dostal zpět. To bylo zhruba 3,5 hodiny co jsme vyrazili. A k městu Žabljak jsme se nijak významně nepřiblížili. Zato jsme měli dost času se kochat, ač jsme solidně hladověli. Další úsek byl krásnou klikatou silničkou po vrcholcích pohoří Durmitor.

Po nádherné kochačce jsme dorazili do Žabljaku a doslova zaútočili na místní obchoďák. Nakupovací team poté přijel s nákupníma košíkama za roh, kde čekali u motorek ostatní a všichni si začali cpát držku. Já taky chvíli futroval a pak šel falšovat zelenou kartu. První pokus byl dobrej, inkremenoval jsem rok, akorat mě ani ve snu nenapadlo, že mám tu zelenou kartu 2 roky starou. Takže jsem měl opět starou, druhý pokus už byl moc poznat. Tak jsme vymysleli, že si ji od Tokovy mamky nechám poslat oscanovanou a někde ji vytisknem. Ještě chvíli jsme tam blbli, potkali pár Čechů, uřízli klasickou ostudu a vyrazili. Bakoun: Podařilo se mi tam sehnat kilové balení Nutelly.

Následoval celkem nezáživnej přesun po asflatový silnici. Sem tam serpentýny. Zastavili jsme pro benzín a přilákali místního dobrodruha - Zoro Montenegro. Já se zrovna ryl v motorce. Ale prej vykládal, že si vytesavá kanoe z kmenů a sjíždí Dunaj. Dali jsme si na sebe kontakt a frčeli.

Zastavili jsme u města Berane - poslední velké město v Černé Hoře před hranicemi s Kosovem, aby se tam pro mě vytiskla zelená karta. Tok našel v mapě informační centrum pro turisty, ale to, k čemu jsme nakonec přijeli spíše, vypadalo jak nějaké bezďácké doupě. To už se začalo stmívat. Zapnul jsem hledáni wifi a jeli jsme do centra. Mezi barákama všude vagón wifin a všechny zabezpečené WPA2. Až u takového kruháku se chytla freewifi, zaparkovali jsme tam na chodník. Já dal stahovat přílohy, Bakoun se jel projet a omrknout místní holky, kterých tu v sobotu večer vyparáděných bylo požehnaně, a Vašcí s Pospou jeli hledat, kde bychom mohli tu zelenou kartu vytisknout. Nakonec jim někdo poradil internetovou kavárnu o pár bloků dál. Zjistili i jak pokračuje MS ve fotbale a další absolutně neužitečné věci. V herně měli asi 10 kompů, k tomu zahradní židle a pařili WoWko. Nechal nás použít tiskárnu a chvíli jsme pokecali. Byli podobně staří jako my. Řikali, že utekli z Kosova. Radili nám, co se dá kde vidět, jaký mají dobrá jídla, zrazovali nás od Albánie a ať jedem raději do Kosova. Nakonec vychvalili místní pivka a porovnali je s jedním naším, poděkovali jsme a šli k motorkám. Při vyjíždění z města to asi Vačšímu zase někde zdechlo a i s Pospou se ztratili v pěší zóně. Zapnul jsem vysílačku a jel je hledat, naštěstí za chvíli Drobek volal, že se u nich objevili. Otočili jsem to a jeli jsme hledat místo na spaní. Jako první se nabízel most hned za městem. Byl pod ním v řece kamenitej poloostrov. Když už jsme se tam skoro usadili, procházel nahoře po silnici nějaký ožrala a zněl jako Gandalf při zaříkávání. Usoudili jsme, že to je moc na ráně. Chvíli jsme se ješte motali po vesnicích, ale nikde nic. Nakonec jsme to rozkolíkovali pod nadjezdem.

Uklohnili jsme makaróny z Žabljaku, Venca chvíli pošťuchoval naše zlomocenstvo Toka, který se nás stranil, a šli jsme spát.

Najeto 243 km

Černá hora, Kosovo, Albánie - Neděle

Ráno Pospa zase šteloval karbec, ale už mu to naskočilo celkem normálně. Kopčil jsem fotky, dali jsme k snídani povětšinou kilové balení Nutelly a vyrazili. Hranice s Kosovem už nebyly daleko. Vaščí opět uchcal svíčky a nádrž už mu tekla pomalu proudem. Drobek vytáhnul jím v mnoha různých situacích zmiňovaný Paulin a začli to tam patlat. Mezitím se Bakoun s Tokem do krve hádali, jaká konstrukce tlumičů je lepší… Strávili jsme tam asi hodinu. Pospa s sebou neměl pas. Tajně jsem doufal, že ho do Kosova nepustí a že si tak nebudeme muset kupovat pojištění (Kosovo neuznává zelenou kartu). Akorát jsme vzhledem k časovému skluzu jsme nejeli úplně podle původně plánované trasy, ale po operativně upravené trase přes nádherné zalesněné sedlo pěknou klikatou cestou. Jedinej háček byly zátarasy proti tankům místo celnice. Ale cedule nikde žádná. Jen v protisměru zákaz vjezdu kam motoráři lepili samolepky. Měl jsem s sebou akorát Dick Butta a tak jsem ho tam lípnul.

Projeli jsme zátarasy a pokračujeme dále. Bakoun: Těsně za těma barikádama stál už nějakou chvíli opuštěný starý Mercedes. Jak se tam dostal, to pro nás byla záhada, i s motorkama ta cesta nebyla úplně jednoduchá. Jedu první a každou chvíli čekám, kdy po nás začne někdo střílet. Napojujeme se na silnici, kde jezdí auta a narazili jsme tam na Kosovskej jízdní řád. Vzájemně jsme se uvítali v Kosovu a dále pokračujeme jakoby nic směrem do Mitrovice. Potkáváme samé Mercedesy, i když silnice je taková lepší polnačka. Napojujeme se na hlavní, která vede podél říčky na dně údolí, různě se klikatí a sem tam vede skálou. Bakoun: Všude visí vlajky Kosova, Albánie a USA... Po několika kilometrech zastavujeme na oběd a koukáme, že kolem chvíli jezdí pohraniční policie a pak zastavuje u nás. Řikají něco o ilegálním překročení hranic, my děláme blbý a mlžíme. Baví se s nima Venca o tom, jestli a jaké zátarasy viděl a odkud jedeme. Jeden si hraje na hodného, druhý na zlého, chce vidět pasy, ale hodný to nechává plavat. Nakonec okoukli jen motorky, vyfotili si nás a vtipkovali (doufám), že to pošlou Černohorským celníkům, co tam měli hlídat . Bakoun: Očividně moc nehlídali. :) Pak říkali že ven z Kosova musíme už přes normální přechod, rozloučili se a odjeli.

My jenom čumíme, jakou máme kliku. Balíme to a pokračujeme po trase na Mitrovici, několik kilometrů vedlo ještě údolím, pak jsme přijeli do města. Docházela nám voda, mysleli jsme že tu nějakou seženem, Vaščí se ptal různě lidí, ale nikde nebrali karty, pak to Toka přestalo bavit a prostě jel dál. Ale ne moc daleko, o pár bloků dál se mu ztratila mapa a začal zaklínat. Motaly se tam nějaký děti, ale Tokova nenávist je držela zpátky. Zbytek ve volné chvíli pokukoval po dvou slečnách na balkoně. Když to Tok našel, vyjeli jsme z města a přejeli do nížiny, kde to vypadalo jak u nás. Sem tam kopeček a samá vesnička jen více prašné, susší a pomálu lesů. Všude byly mraky rozestavěnejch a luxusních baráků. Na chvíli se k nám připojil nenápadně “Řízek” na vytuněném skůtru, kterého jsme očividně brzdili a postupně se prokousával naší kolonou sedmi strojů. Byl snad jediný v tomhle státě, kdo měl na motorce helmu mimo nás.

Mitrovice nás moc neuchvátila. Vypadalo to jako normální město, jen za zabarykádovaným mostem o dost chudší. Občas měli složenou hlínu na křižovatce jako zátarasu. A bylo tam neskutečné suché vedro, takže jsme moc dlouho neotáleli, vzali benzín a jeli směr Albánie. Bakoun: Srbská část vypadala dost zbídačeně, na albánské částí bylo vidět, že se do ní sype dost prachů. Všude samá cedule "Postaveno z peněz EU"

Následoval jednotvárný přesun až na hranice lemovaný bezpočtem pomníků s vlajkami Albánie a vyobrazením padlých vojáků i v životní velikosti. Bez problémů jsme překročili hranice, na Kosovské straně jen mávali, ať jedem, Vašek nás málem provařil, když tam běžel zpátky a chtěl vstupní razítko, které ani neměli, tak mu dali to, co měli. Zkusili jsme demonstrativně všichni v jeden okamžik nastartovat a cca dva stroje nenaskočily. Začalo se stmívat a my jsme už od hranice, kde byl slušný výhled nad celým údolím s blížícím se lijákem, hledali místo na přespání. Nejdříve jsme kroužili kolem opuštěné továrny, ale přišly tam nějaký děti s krumpáčema a naznačovaly, ať jedem pryč. Byly dost neústupný, tak jsme hledali dál. Asi nechtěly, aby je někdo rušil při zakopávání těl nebo co. Bakoun: Dost se tam jede v pašování fetu a tohle bylo kousek od hranic. Párkrát nás to zavedlo k někomu na zahradu. Setmělo se a dohnal nás déšť. Silnice se změnila na bahenní a my pokračovali v hledání vhodného místa na přenocování. Tok pročesával každou odbočku, ale všude byly baráky. Objevili jsme slušné místo na kopci mezi stromama. Nebylo lehké se tam po mokré trávě vyhrabat. Ještě než všichni vyjeli, jsme si začali všímat náhrobků všude okolo. Na hřbitově se nám spát nechce. Drobek tam upekl spojku a dostal se do pasti. Držel unášející spojku, plnej plyn aby to nechcíplo, brzdu, ale i tak se blížil k přikopu a nemohl nic. Myslel jsem, že na hřbitově už zůstane. Ale příkop našťestí nebyl moc hluboký. Nakonec jsme to zapíchli na nepoužívané cestě do křovin. Hned za vjezdem byla hromada cihel a různého jiného bordelu. Samotná cesta byla trochu s kopce a postupně se zužovala. Chvili se řešila vzniklá demence kvůli nedostatku místa, ale po chvíli jsme se za deště poskládali, nažrali a šli spát.

Najeto 531 km

Albánie - Pondělí

Ráno už bylo hezky. Možná až moc, chvíli svítilo a byl takovej hic, že se to nedalo vydržet, ale aspoň jsme všechno usušili. Další cílem bylo město Shkoder, což bylo asi 150km. Skoro celou dobu byly serpentýny, docela to utíkalo. Akorát Vaščí zase simuloval poruchu, ale měl jen na zapalovací cívce usmaženého slimáka. Pak jsme ještě dali zastávku na oběd. Ukázalo se, že jsme na tom dost mizerně s vodou i benzínem.

Začali jsme zastavovat u každé benzínky, ale nikde nebrali karty. Drobek už byl na suchu, tak vydrnčel pár euro za předraženej benzín v horách, aby dojel do města. Tam to nebylo o moc lepší, benzínka každých 100m, ale karty taky nic, docela zajímavé bylo, že vypadaly všechny lautr stejně, jako kdyby na ně měli továrnu. Pak to Drobkovi přestalo jet, takže zpravoval a my se váleli u silnice. Koukali jsme, jak nějakej řízek drbe skútr v myčce, bral ho komplet vapkou a na závěr s ní přetáhl i svý tenisky. Bakoun: Pak odjel. Sice s krásně čistým strojem, ale na poloprázdné gumě. A vůbec tam měli myčku na každým rohu. Což jsem moc nechápal, silnice jak tankodrom, auta buď luxusní nebo hrozný popelnice, ale všechno nablejskaný jak psí kulky. S benzínem se poštěstilo až skoro v centru. A i tam to bylo na hraně. Drobkovi to nejdřív nežralo kartu, když jsme se ptali, jestli prodávaj vodu, odkázal nás na hadici, co se válela venku, pozorovali jsme chlápka, co si plnil velkou bombu na propan, a pak s ní odjel na skútru a jezdili okolo nás podivná vozidla postavená z motorek a kárek. Moc dlouho jsme neotáleli a jeli hledat obchoďák. Tok jel podle Osmanda. Bakoun: Osmand je navigace pro Android. Ale asi se mu to moc nezdálo, protože kličkoval uličkama, kde se snad ani nemá jezdit a hlavní tah jsme vždycky jen přejeli. Zablokovali jsme uličku u náměstí pro 1.5 auta a šli dělat ostudu do sámošky. Já jsem hlídal a Tok měnil Drobkovi zapalovací cívky. Obcházeli tam 2 děti, tak jsem byl ve střehu, ale byly jen zvědavé. Bakoun: Když jsme odjížděli, tak ten ten tlustější kluk přelézal zábradlí, smekla se mu noha a zarazil si tu ostrou tyč do zadku. Pak jsme jen viděli, jak se šourá chůzí namrdanýho kačera pryč... Zbytek za chvíli přinesl nákup, tak jsme si ho rozdělili, zasmáli se historce o tom jak se kolem nich protáhla v obchodě slečna a měla dost co dělat, aby smrady neztratila vědomí a vyrazili jsme.

Kousek za městem jsme začali hledat místo na spaní. U první odbočky do polí jsem byl vyslán na průzkum, polnačka byla celkem bahnitá, minul jsem pěkný plácek a jel se podívat dál. Tam bylo akorát čím dál větší bahno, takže zpátky, při otáčení jsem ale zapadnul. Volám vysílačkou, že plácek je vhodné místo a jdu rvát stoj z bahna. Nakonec jsem musel motorku skopnout na bok a votočit jí na kufru. Rozdělali jsme tábor, společnost nám dělala kvanta komárů a z dálky bylo slyšet halekání arabášů. Probíhala lehčí údržba a masivní žraní. Drobek s Bakounem a Pospou zas rozložili Grand Hotel - plachta přes 2 motorky 5 metrů od sebe a Drobka napadlo pod ní aplikovat svůj repelent, kterej odpuzuje i lidi. Šly odtamtud zvuky připomínajíci zvracení plic. A ozval se i Tok, co měl svoji plachtu o kus dál. Oproti tomu Vašek vystavěl svůj stan, ve kterém spal v Jižní Americe a pozval tam zbylé členy, jako obvykle padaly teploušský hlášky a stan dostal přezdívku “Homodóm”. Taky si omylem koupil nějakou hnusnou klobásu, kterou nechtěl, vypadala jako dildo a furt s ní otravoval Toka. Pak ji ještě demonstrativně namontoval na motorku a dojel tak až do Černé Hory.

Najeto 186 km

Albánie, Černá hora - Úterý

Ráno nás opět probudilo hrozné vedro doplněné halekáním muezínů. Sbalili jsme se a nabrali směr k domovu. To už bylo naplánované poměrně přímo se zastávkou v Mostaru a po lepších silnicích.

Po pár kilometrech jsme dojeli na hranice s Černou horou. Byla tam několikasetmetrová fronta aut, která se vůbec nehýbala a chodili tam děcka, žebrala a kradla. Venca tam přišel o svou dildo klobásu. Pár lidí na nás mávalo, ať jedeme dopředu. Předjeli jsme půlku aut a chvíli čuměli, co teď a pak nám otevřeli přechod pro pěší. Zelenou kartu naštěstí vidět nechtěli, tak jsme se rychle zdekovali. Vencovi to nechtělo chytnout, tak to v tom vedru a s batohem na zádech zase roztlačoval.

Po dalších několika kilometrech to nejelo zase Drobkovi, takže jsme alespoň dali oběd, laboroval se zápalkem a pak si tam přimotal izolačkou náhradní VAPE. Stínu tam bylo poskromnu a neskutečnej hic, všichni tam běhali jen v trenkách. Bakoun: Šel jsem se projít a kolem mě nějaká malá holka s kolečkem plném bordelu. Moc si tam s tím hlavu nedělaj, bordel vysypala do nějaký díry u cesty. Když jsem přišel blíž (šel jsem bosý a jen v trenkách), tak se vylekala a i s tím kolečkem utíkala domů. Dalším cílem bylo jezero, akorát se nám zdálo nějaké moc zelené, tak jsme pokračovali k moři. Cestou na pobřeží se nic moc nedělo. Z kopců celkem pěkný výhled, sem tam nějaké auto, které nás v serpentinách většinou pustilo. Málem jsem přejel želvu, která šla přes silnici jakoby nic. Zkoušeli jsme různé pláže, ale všechno bylo hrozně obležené a ze silnice k vodě byl vždy hrozný krpál. Vaščí to u druhé pláže neskutečným způsobem uchcal. Bakoun: Ještě aby ne, když se pokoušel rozjíždět do kopce na trojku :D Takže jsme tam dobrou půl hodinu zakufrovali. Nakonec jsme dojeli až k místu, kde to měl naplánovaný Tok. Neveděli jsme, jestli se na pláž s motorkama dostaneme, takže jsem jel na průzkum. Byla tam téměř kolmá kamenitá cestička, sjel jsem dolů a řikám do vysílačky, že jsem na pláži. Než jsem stačil dodat, že už to asi nikdy nevyjedeme, tak ostatní frčeli dolů. Hodil jsem DRko na jediný trochu rovný plácek a bavil se tím jak se to ostatní snaží dát na stojánek v kopci. Nejlépe to vyřešil Vašek, který si pod motorku navalil obrovskej šutrák. Pláž byla moc pěkná. Oblázková, asi 50m široká a z obou stran skály. Byla tam parta místních. Bakoun: S Pospou jsme koukali na jednu mladou holku, bohužel po převlečení do civilu se ukázalo, že jí určitě ani 15 nebylo, tak jsme všechny myšlenky rychle zapudili. .) Ale na večer se sebrali a odešli. Seděla tam s nima taková babka, které museli pomáhat na nohy, mysleli jsme, že na pláž přijeli lodí, ale bába vzala hůl a zmizela v kopci, o kterém jsme věděli, že pro nás zítra bude velkou výzvou.

Koupali jsme se a po kontrole zásob jsme vyslali na sebevražednou misi pro zásoby Vaščího a Malýho bez mapy a vysílačky. Mezitím jsme připravovali ohniště. Drobek přidělával pořádně VAPE. Asi po dvou hodinách už jsme mysleli, že budeme muset vyslat další team, abychom nebyli o hladu ale v tom se objevili. Bakoun: Ale ne team záchranný, ale team, co by zvládl přivézt jídlo. Museli totiž kdoví kudy objíždět místní technopárty, ještě že si zapamatovali cca tu nejbližší vesnici, protože objíždka byla pěkných pár kilometrů. Zapálili jsme oheň, opekli buřty, vyžahli nakoupený chlast a šli pomalu spát.

Najeto 124 km

Černá hora, Bosna - Středa

Celé dopoledne jsme se váleli u moře. Vašek se potápěl nejdřív s kamerou, pak s kýblem na hlavě. Tak dlouho blbnul až šlápl na ježka, hlavně že před nimi všechny vytrvale varoval. Zhruba v poledne jsme to zabalili a jeli zdolávat krpál. Bakoun byl sbalenej první, tak rovnou jel. Pak byl vyslán Drobek, aby ho měl kdo sbírat. Ve čtyřech jsme vyrvali jeho motorku nad nejprudší úsek hned u pláže a pak ho ještě rozběhli, aby nezrušil spojku hned na prvním metru. Pak byla řada na mně. Na Drobka jsem k mému překvapení narazil až tak v polovině krpálu. Srovnal jsem mu PAVa a postrčil ho při rozjezdu, tlačil jsem, div mi neruply pleny, ale pro Drobka a jeho transportér to byla spíš taková morální podpora. Ještě dvě přestávky na poledním sluníčku na vychladnutí spojky a byli jsme nahoře. Vaščí jel jako poslední a dával si pěkně na čas. Už jsem pro něj chtěl jít a v tom dorazil. Vykládal, že hodil tlamu, když viděl nějaký lidi na cestě a píchnul to do křoví. Měl z toho pěknou modřinu.

Dál jsme pokračovali po horských silničkách pro jeden a půl auta. Bylo fajn, že nás lidi v autech vždycky nechali v pohodě předjet. Jel jsem první a koukám, že za mnou akorát Malej s Bakounem. Tak chvíli čekáme a jedeme zpátky. Pospa píchnul zadní slick. Má bezdušáky, takže při hrubém zouvání pláště vymýšlíme způsob opravy. Nakonec koukám, že duši pod pláštěm má a že sem jí náhodou ani nepropíchl. Dáváme záplatu a střídáme se v dlouhém nafukování dvoupístkovou sranda pumpičkou na kolo.

Následoval klidný přesun až na hranice s Bosnou, kde jsem zase narazil se zelenou kartou. Černobílá kopie z Berane jim nestačila, takže jsem musel vypláznout 20 éček za další lejstro s razítkem. Aspoň mám suvenýr.

Zastavili jsme v nejbližším městě doplnit zásoby, hlídal jsem motorky a hledal v mapě místo na spaní. Rozebrali jsme nákup a vyrazili. První mnou vybraný flek byl moc na ráně, takže se jelo dál. Pak jsme náhodou našli takovej palouk v křoví kousek od silnice. Super místo, než se ukázalo, že to tam kontrolujou obrovský hmyzáci. Člověk neudělal půl kroku aniž by se nezamotal do pavučiny s pavoukem jako tele nebo na něj nevyskočila kobylka jak prase. Taky tam nebylo moc dřeva na pálení, všude jen keře. Vašek s Malym šli na průzkum a přinesli prkna, asi někde rozmlátili kadiboudu nebo co. Vopejkali jsme buřty a kecali. Tok byl obzvlášt nevychrápaný, někde zapomněl helmu a opět se nás stranil, až z toho usnul a probudil ho Vaščí s jeho helmou. Drobek se rozhodnul, že si přivstane a koukne na spojku. Prokluzovala mu už i na rovině.

Najeto 167 km

Bosna - Čtvrtek

Ráno jsem vstal, až když Drobek šmirgloval lamely. Měl je spálený do černa. Dal jsem zatím přehrávat fotky a snídám. Za chvíli jdu okolo a koukám, že kamera spadla pod nádrž, teče na ní benzín a dává pěknýho čouda pogumovanýmu povrchu kamery, moc pěkný. Drobek skládá, balíme a pomalu vyrážíme. Jen Drobek ne, při rozebírání si polozil nádž na zem a kohout si ucpal hlínou. Štourání drátkem nepomáhalo. Takže kohout ven, nádrž samozdřejmě plná. S pomocí petky z všudypřítomné skládky za chvíli vyřešeno a vyrážíme směr Mostar. Po cestě ještě řešil ucpanej přívod paliva Tok, takže ani Tokovi se porucha nevyhla. Malej šel mezitim srát, zalezl do křoví a hlásí že našel želvu, za chvíli zase, že mu utekla. Bakoun: Pak se mu ji povedlo chytit, zvedl ji, aby nám ji ukázal a ona ho pochcala. Kousek od místa, kde jsme stáli, byl napůl rozbitej dům a okolo části auta. Nevím, jak se komu něco takovýho povedlo.

Zanedlouho jsme zase stáli, Vaščí měl někde vyzkratovanou elektriku, do toho mu chcal benzín z nádrže. Prostě měl zaděláno na ohnivnou kouli. Zkrat se naštěstí celkem rychle odhalil. V Mostaru jsme chtěli vidět hlavně Starý most, nešlo k němu dojet. Nechali jsme motorky mimo centrum a šli most omrknout pěšky. Bakoun: Potkali jsme tam týpka, ptáme se ho anglicky na cestu. Zbytek se baví česky kousek od nás. Týpek přepne z angličtiny a slušnou čestinou nám odpoví... Prý u nás kdysi studoval. K mostu to vedlo tržnicí a byl úplně obleženej. Moc dlouho jsme se nezdrželi už jen kvůli nesnesitelnému vedru. Dáváme rychlý oběd a frčíme.

Po pár desítkach kilometrů jednotvárného přesunu jsme zastavili na občerstvení a Drobek si šteloval brzdy.

Odpoledne chodily přeháňky. Jeden úsek byla pěkná klouzačka, cítil jsem jak mi v pár zatáčkách podjíždí přední kolo. Tokovi ujížděl PAV. Malýmu se při přibrždování zablokovalo přední kolo a jen tak tak, že se nesložil pod protijedoucí auto. Jeho slovy se chvíli díval smrti do předních světel. Vaščí to položil úplně a tak ve 30ti si dal kompletní hodiny. Bakoun: Jel jsem hned za ním a měl jsem co dělat, abych to ubrzdil. Ale naštěstí bez úrazu a prakticky bez škrábnutí, jen ohnul přední brzdu, která mu začala lépe brzdit. Navečer jsme se stavili v našem oblíbeném Konzumu v Banje Luce. A jeli hledat místo na spaní. Nejdříve jsme se motali pod nadjezdem, ale byli tam docela blízko domy. Pak jsme jezdili mezi vesnicema a usadili se pod sjezdem z dálnice. Vašek zřejmě držel plnej močák už pěknejch pár hodin. Vychcal na silnici jednolitou čáru dlouhou jako prase a pak vyzýval ostatní, jestli se nenajde nějaký přemožitel. Malej se nechal vyhecovat a málem ho při ochcávání přejelo auto. Začali jsme rozkládat tábor, ale přijel nás vyhodit nějaký řízek. Nepochopili jsme proč, ale byl dost neústupnej. Možná to mělo spojitost s nedalekým letištěm. Tak zase balíme a naše hledání pokračuje. Samozřejmě za totální tmy. Tok zastavuje u první odbočky do křoví a já jedu na průzkum. Je to jen krátkej kus cesty k poli. Otáčím se, ale najednou mi přední kolo zapadne do brázdy a motorka osvětlí totálne rozblácené koleje vyjeté od traktoru. Chvíli tlačim, tahám, ale nehnu s tím z fleku a jdu potupně pešky pro pomoc. Ve čtyřech vyrveme motorku a hledáme dál.

Všude jsou baráky, až po pěknejch pár kilometrech nacházíme cestu do lesa, vede přes louži močůvky. Na dalším rozcestí jedu zase prozkoumávat a konečně nacházím kloudné místo v rohu kukuřičnýho pole. Dávám ostatním vědět vysílačkou a jedu se ještě podívat kousek dál. Tam házím slušnou držku a jedu zpátky. Z posledních sil stavíme tábor, každej si na rychlo dělá nějakou šlichtu a jdeme spát za blížící se mohutné bouřky. Bakoun: Kempení proběhlo standartně, já, Drobek a Pospa v grand Hotelu, zbytek (kromě Toka) v Homodómu. Opět nás Drobek málem zavraždil svým repelentem proti medvědům.

Najeto 403 km

Bosna, Chorvatsko, Maďarsko - Pátek

Už jako obvykle nás budí neskutečnej hic. Tok snad kvůli komárům nezamhouřil očka a nebyla s ním pochopitelně moc řeč. Dáváme snídani a vyrážíme. Na hranice s Chorvatskem je to kousek. Toka si tam fotil nějakej týpek. Docela jsem se divil, že mu to prošlo, bylo vidět, že je opravdu zmožen. Venca to mezi hranicema a po nich rozebíhá s plnou výstrojí jako by se nechumelilo, celníkům je to naštěstí vcelku jedno. Jen se ptají mě a Pospy jak to, že nejedem taky na Jawách.

Následuje ubíjející jízda po hlavních silnicích. Dávame krátkou přestávku, Tok projíždí Vaščího stroj a konstatuje, že spojka je po smrti a že se na tom nedá jet. Nikdo a hlavně Venca nemá náladu nic rešit, věří že to snad nějak doklepe, tak jedeme dál. Odpoledne jsme se začali předjíždět a všichni vytáhli ze svých superšrotů maximálky. Výsledek byl, že jsem se za Jawama málem udusil a Malýmu to začalo nějak blbnout. Při oběde jsme hrabali v karbci, ale zřejme měl jen blbej kontakt uzemnění usměrnovače. Vaščímu už teče nádrž skoro proudem.

Pak koukám, že jedeme kolem Balatonu, ani jsem si nevšiml, kdy jsme přejeli do Maďarska. K vodě ale nebyl přístup, všude rákos a po minulém zklamáni se tam ani nikomu moc nechtělo. Tak jsme dali alespoň svačinu a pokračovali. Místo na spaní jsme našli vyjímečně za světla na louce u kolejí. Vašek s Pospou jeli nakoupit jídlo a pití do nejbližší sámošky, kterou jsme viděli po cestě. Já šel nabrat dřevo a Malej přitáhl sedačku z auta z nedaleké skládky. Opekli jsme buřty, zjistili, že v sedačce je mraveniště a radši jí spálili. Skoro všichni si dali již tradičně místní pivko, Venca s Bakounem si dali každý svou láhev vína a šli jsme spát.

Najeto 374 km

Maďarsko, Slovensko, Čechy - Sobota

Ráno jsme se vyhrabali a začali balit. Vaščí oživoval ten svůj vrak. Vaščí: parkoval jsem trochu s kopce, aby mi všechen benzín nevytekl. Malej ho roztlačoval, zaběhli za roští a ozvala se rána jak z děla. Vaščímu se nahromadil benzín ve vejfuku, pak to čaplo a odpálilo vložku na oběžnou dráhu. Malej hlásil že mu to málem ustřelilo nohu. Docela nás to překvapilo, vložka už jednou takhle letěla, takže byla ve vejfuku naférovku zavařená. Karbon z M2T je jak raketový palivo. Vložku jsme přidrátovali a přidělali Bakoun: ...kurtou, která se osvědčila i mně minulý rok v Rumunsku, a vyrazili. Zbytek cesty byl jen nudný monotónní přesun. Na Slovensku jsme se rozdělili na rychlejší a pomalejší skupinu. Vaščí byl s náma v rychlejší, takže o tolik rychlejší jsme zase nebyli. Bakoun: Rozdělili jsme se na benzínce v Bratislavě. Já jsem jel ve skupině s Tokem a Drobkem. Převod 15/52 znamenal maximálku 105km/h v otáčkách těsně před rozpadem. Cesta byla celkem nudná, jen na jedné benzínce jsme potkali bandu českých vidláků, vracejících se autobusem z Chorvatska. Byli dost podnapilí, obdivovali naše stroje a chtěli si povídat. Hlavně s Tokem, který z toho byl očividně nadšený... "Rychlejší" skupinu se nám povedlo dostihnout v Havl. Brodě na světelné křižovatce. Po přestávce na dalniční benzínce Venca neohroženě rozebíhal svůj stroj s obřím batohem v odbočovacím pruhu. Zážeh opět vystřelil výfukovou vložku, provizorní přidrátování, ale nepovolilo, takže chudák vložka vedla z výfuku za roh. Po cestě jsme ji ješté několikrát rovnali a kolem 14:00 jsme byli konečně doma.

Najeto 359 km

Celkem najeto 4118 km

Záznam trasy

Plán, Záznam z GPS

Bakoun závady:
-lehké přidření
-přidření natvrdo
-zničený jeden článek akumulátoru, takže baterka dávala o 2V míň. Musel jsem motor točit, aby světlo trošku svítilo

Vaščí závady:
1) Ubroušená vidlička řazení
2) Zvohejbaná vodící tyčka vidliček řazení
3) Zvohejbaná kulisa řazení
4) Zvohejbaná hlavní hřídel převodovky
5) Zvohejbaná předlohová hřídel převodovky
6) Spálená spojka
7) Unášející spojka
8) Prokluzující spojka
9) Ulejvací karburátor
10) Vystřelený výfuk
11) Vyzkratovaná elektrika, 2x
12) Chudá směs
13) Děravá nádrž
14) Nechcípnutelnej motor
15) Nesčetněkrát špatný svíčky
16) Ucpaný sání náhradníma svíčkama, 2x
17) Mrtvý přední tlumiče
18) Mrtvý zadní tlumiče
19) Mrtvý brzdy
20) Mrtvá baterka
21) Nesčetněkrát ulitá motorka
22) Odpadávající nádrž
23) Z batohu mu trčela trubka a tu měl vraženou v zádech

Drobek závady:
1) Zaseklá ručička tachometru
2) Ukroucený náhon tachometru
3) Uklepaný nosič
4) Upadlá zadní stupačka
5) Upečená spojka
6) Upečený brzdy
7) Servaný bovden zadní brzdy
8) Upadlý levý zadní padák
9) Ložiska zadního kola ve smrti
10) Špatný gufero pod altíkem
11) Špatné zapalování
12) Sekající se plovák
13) Unikající olej náhonem otáčkoměru
14) Blikající kontrolka neutrálu
15) Nesvítící kontrolka neutrálu
16) Ohnutá páčka přední brzdy
17) Vyteklý olej předních tlumičů
18) Ohnuté táhlo zadní brzdy
19) Zkroucené tažné na páva
20) Zohýbané šrouby pod pávem
21) Nafukovací polštářek neudrží vzduch
22) Rozbitá čelovka
23) Čtyři gumicuky pryč
24) Ohořelá podrážka pravé boty
26) Proděravěná modrá plachta
27) Ohlé dva stanové kolíky

Tok závady:
1) Povolený řetěz
2) Ztracený kryt zadního světla
3) Uklepaný blatník u páva
4) Ohnutý levý padák u páva nárazem do šutru
5) Vyháknutý provázek dorazu víka u páva
6) Ucpaný víčko plovákovky kusem hlíny
7) Ložiska zadního kola těsně před smrtí
8) Ložiska kola u páva těsně po smrti

Malej závady:
1) Spatný kontakt uzemnění usměrnovače
2) Málem nedovez brašny

Pospa závady:
1) Špatný kontakt fajfky
2) Ustřižené šrouby co drží motor

Lobo zavady:

Fotky
Drobek
Lobo

Sestřih nejlepších okamžiků