Sociální Motovýprava 2015

Crew

Bakoun

Ladič karbce opět zasahuje na své ČZ 250 471. Nově s větší nádrží, válci převrtanými na 315ccm a “policajtem”, díky kterému motorka pořád padala k zemi.

Drobek

Ve snaze předejít obvyklým útrapám se spojkou a brzdami Drobek přestavěl svůj transportér na typ 640. Kotoučová brzda s pancéřovou hadicí, velká spojka ovládaná hydraulikou. Plexisklo pro komfort a zbrusu nový nosič.

Lobo

Designér samolepek a sekundární navigátor. DR se letos snažilo napodobit ostatní dvoutaktní stroje a začalo také spotřebovávat olej. Oleje mizí 1,6l/1000km a s přehledem všechny překonává.

Malej

Papírové brašny z minulého roku (ze kterých se vlivem počasí staly spíš takové vaky) nahrazeny brašnami na kolo. Malej také disponoval repelentem, který moc nefungoval, zato vyvolával plicní embolii.

Pospa

Letos zrepasoval přepákování zadního tlumiče a udělal kufry z muničních beden, jen zapomněl do karbců dát celkem podstatné pružiny, tak se jeho spotřeba pohybovala až k 12l/100km.

Tok

Primární navigátor a Drobkova odtahovka.

Vaščí

Superklikař opět v akci. Do svého prototypového stroje letos vysloužil spoustu dílů od Drobka, koupil Vape a s kulisou řazení s jedničkou dolů už nevyjíždí kopce na 3-4. Tím se dramaticky zvýšila střední doba mezi opravami.

Sestřih

Vejlet

Den1 Odjezd, Slovesnko, Maďarsko

Plánovaný odjezd byl v 7:00, přesun po dálnici do Maďarska a pak po hlavních. První dorazili Tok s Drobkem a Vaščím v 6:30, což je u Vaščího zcela nevídané, zase měl jako zavazadlo krosnu, ale tentokrát ještě přibalil pytel na brambory. Obhlíželi smě vzájemně stroje a čekali na Pospu, který přijel s mírným zpožděním, do večera plácal nosiče na kufry a ráno ještě balil.

Nakonec se vyjelo v 8, Bakouna sme nabrali jako skoro už tradičně po cestě a asi po 50km Drobek píchnul. Drobek: Píchnul jsem zadní, začalo se to vlnit, říkám si co to kurva a už to šlo do hoven... Vaščí odněkud dotálh špalek na podložení páva a když ho k nám kutálel, tak mu málem utekl s kopce, dalším kusem dřeva se zapřela motorka, aby nespadla do strany. Vyměnili jsme duši z kejvačky a zanedlouho najeli na dálnici. Drobek: Tady jsem si poprvé vzpomněl jak stojím u Toka, držím novou duši, v kole je stará záplatovaná a říkám si: “Mrdat, to vydrží”

Zastavujeme dát oraz na odpočívadle a jsme hlavní atrakcí japonskeho zájezdu, protahovali se okolo Tokovy kejvačky do autobusu a fotili si nás iPadama.

Vaščímu ve vysokých otáčkách stříká olej proudem kolem startovačky. Odbývame to bez opravování jako dočasný problém způsobený rychlým tempem na dálnici. Odpoledne jsme prekročili do Maďarska a dali pauzu na zastávce, Vaščí se rozvaloval na svojí motorce, která spadla i s ním ze stojánku. Místo na spaní jsme našli k večeru u kukuřičného pole, zase nebyla přes komáry vidět obloha, jak je to v Maďarsku obyvklé. Všichni hned rozkládali stany, i Bakoun se přidal k nám do homodómu, zase padaly neskutečně buzerantské hlášky a pak ještě Vaščí vyplnil vnitřek stanu deodorantem a my se málem udusili. Já během dne zpozoroval silné cvakání z motoru, takže jsem na DR nastavoval vůle na ventilech. Drobek: Mít vlastní stan bylo asi to nejlepší co mě na téhle výpravě potkalo.

najeto asi 455

Den2 Maďarsko, Srbsko

Od rána byl hroznej hic a dopoledne Drobek píchnul na kruháku, tentokrát přední. Drobek: Píchnul jsem přední, začalo se to vlnit, neříkám si nic, šlo to do hoven rovnou. Tady jsem si byl jistej že lehnu, bylo to fakt zlý.Schovávali sme se ve stínu u hasičské stanice a měnili duši, dala se mu moje náhradní, jenže byla taky píchlá, takže jsme zalepili Drobkovu původní a dali ji zpátky. Vaščí nám ukazoval svoji třetí bradavku a Bakoun ji chtěl operovat ulamovákem. Následoval nezáživný přesun po Maďarsku, kolem 2. sme překročili do Srbska, kde se k nám na chvíli přidal motorkář s pohlednou spolujezdkyní.

Místo na spaní jsme našli u cesty k poli kde byla studánka. Jelo se tam po prašné cestě, takže jsme byli všichni bílí, já zas rozebíral DR a dloubal marně ve ventilech, motor vesele cvaká dál. Alespoň že máme za sebou většinu ubíjejícího monotonního přesunu. Drobek: Ta studánka byla jak průchod do pekel. Nepochyboval jsem že z toho v noci vyleze nějaký přízrak a všem nám vyjí mozky. Na spaní žádná sláva, najít kus země co je alespoň trochu rovný a není posraný od ovcí bylo něco...

Den3 Srbsko, Černá Hora, Albánie

Vyrazili jsme okolo deváté, konečně se začaly objevovat trochu zatáčky. Odpoledne sme zastavili u řeky, meli tam napevno karavan s dřeveným pódiem a pergolou jako chatku. Drobek: Proběhly nějaké homoakce a první očista. Bylo to super místo, dokázal bych se tam vyvalovat hodiny...

Malému upadl blinkr, houpal se na drátech a odskakoval od zadního kola. Na benzínce jsme ho ustřihli a hodili do báglu. Mně to furt cvaká pozoruju zvýšenou spotřebu oleje. Jsem na tom snad hůř než ostatní na dvoutaktech. Odpoledne jsme překročili do Černé hory. Místní celníci málem odchytili anglicky nemluvícího Toka na prohlídku dutin, naštestí ho Drobek zachránil, ze mě si zase dělali prdel, že v tom motokrosovém brnění vypadám jako Robocop. Drobek: Chudáka toka se ptali jestli má něco na proclení a on jim otevřel páva ze kterého vyhřezly špinavé trenýrky.

Večer jsme přejeli do Albánie, tam měli na hranicích takovou dřevenou boudu, ze která vylezlo postupně asi 7 celníků a měli z nás Vánoce. Na Albánské straně nám cpali letáky nějakého penzionu, ale my to zakempili kousek za hranicema u říčky. Na kamenitém břehu nebylo místo na stany, takže jsme spali pod širákem. Drobek: Byl oheň, pivo, víno a soutěž v pukání kamenů, což, poté co jsem švihl balvan do ohně, vyprovokovalo Toka k rozšlapání a rozházení ohně - 3 dny a už je tu ponorka, ale jak zahazoval hořící klacky, tak založil víc malých ohňů, což vedlo v soutěž Sejmi ten oheň šutrem :D teď už se jde spát s pohledem na hvězdy a šumící řekou.

Den4 Albánie

Díky zimě a zkurveným zádum od šutrů jsme vstali celkem brzo a vyrazili už okolo 8. Asfalt skončil předchozí den hned za hranicema a jelo se šotolinou pěkným údolím. Na cestě, po které sme jeli, se intenzivně pracovalo, pár úseků měli pěkně širokých. Pobavilo mě omezení rychlosti na 20km/h kvůli práci na silnici.

Kolem 11. jsme najeli na moc pěknou asfaltku. Vedla údolím a pak přes vrchol, kde se změnila zpátky na šotolinu. Tesně před vrcholem byla u silnice taková prosklená vyhlídka, udělali jsme tam skupinovou fotku. Drobkovi mezitím spadla motorka ze stojánku. Mysleli jsme, že to stojánek vzdal, ale jen se zabořil do silnice.

Udělali sme několik kochacích zastávek a pak sjeli do udolí, kde to Malému přestalo jet. Nefungovalo mu dobíjení, tak se spravovalo a obědvalo. Měl jen někde špatný kontakt.

Odpoledne sme dorazili do parku Theti. Uvítal nas místní průvodce Jimmy, byl hrozne přátelský, říkal, že žil asi 20 let v Americe. A měl mapku se všema atrakcema. Chvíli jsme kecali, udělali fotky a jeli dál. Park projíždíme celkem rychle, hlavně proto že atrakce nejsou na první pohled patrné a většinu jich míjíme. Drobek: Tady jsem ještě nevěděl že to brzy přijde

Cesta pokračuje podél potoku, přes který se několikrát brodíme a chvílema teče po samotné cestě. Samozřejmě také ve chvíli, kdy proti nám jde výprava turistů ve dvouřadu, je to celkem zkouška na balanc, turisti zabrali lepší půlku cesty a my kličkujeme v potoku mezi šutrama. Drobek tam hodil tlamu, ale viděl ho jen konec výpravy. K večeru sme začali hledat místo na spaní, obhlížíme loučky za mostem přes hluboký kaňon. Jsou ale obehnané zdmi. Tok jede na průzkum, jestli se nedá sjet pod most, ale zasekavá se mu šutr do předního blatníku a válí se. Drobek: Tokův pád vždy potěší. Ještě teď si vzpomínám jak jsme se mu s Bakounem smáli :-D

Vaščí s Drobkem a Pospou mezitím odchytili nějakou ženskou a ptali se jí na misto na spaní. Ta vůbec neveděla, která bije a pak dotáhla svého syna Olivera, který uměl trochu anglicky, a pozvali nás k nim na zahradu. Tok vzal Olivera za sebe a jeli sme asi kilák k nim. Tam začala celkem komedie. Oliver odklidil fórová vrátka a ukazuje Tokovi, že může jet. Tok zahnul do přední zahrádky a jen vidím, jak se kejvačka staví do skoro kolmého kopce. Přemýšlíme, jestli to Oliver myslí vážně, říka jen něco jako že tam jezdí každý den na mopedu. Chvíli se hecujeme a pak přichází čas na hrubou sílu. Pilot vždycky drží plný plyn a zbytek ho stěhuje i s motorkou nahoru. Oliver vybíhá s motykou a kope ve srázu cestičku, ale to už zbývá jen Pospa a ten stejně jede úplně mimo. Drobek: Než jsme vyrazili, tak to vypadalo že Oliver vlastní komerční kemp, kde nás nechá zadarmo spát, nebo že nás chtějí sníst.

Rozložili jsme stany a Oliver přinesl obložený talíře se sýrem, okurkama, výborným domacím chlebem a tak. Malej s Vaščím jim šli po jídle vrátit talíře a celkem se zdrželi. Pak vyprávěli že, dostali ješte trochu nakyslého mléka a pálenku. Drobek: Byl jsem si jistý že je snědli

Den5 Albánie

Ráno byla další várka domácího chleba, sýru a mléka. Nabrali jsme vodu z nedalekého pramene a začali se pomalu balit. První atrakce byl ten hrozný sráz. Sjíždění dolů ale už šlo pohodě, dost pomohlo, jak to Oliver rozkopal. Udělali jsme s ním skupinovou fotku. Vašek mu dal nějaká Eura a vyrazili sme.

Cesta byla dost klikatá šotolina. Pořád kopce nahoru a dolů. Drobek hlásil nějaké divné zvuky, ale přisuzovali jsme to normálnímu Jawa drnčení. Dokud mu to najednou nepřestalo jet. Po chvíli rozebírání jsme objevili zásadní průser. Konec předlohové hřídele je úplně omletý a ložisko zřejmě sežrala převodovka.

Tak jsme dojeli. Drobek volá do Jawy, jestli nemají zastoupení v Albánii. Dovolal se nějaké sekretářce, které se zmohla akorát na: "Ježiš Albánie." Pak nám dala číslo na chlápka, který by to měl vědět, ale měl už vypnutý telefon. Chvíli ještě přemýšlíme, jak dopravit potřebné náhradní díly, ale všechny metody vysoce převyšují cenu samotné motorky. Takže padá rozhodnutí dotáhnout Drobka někam, kde to rozpůlíme a pak se uvidí co dál. Zapřahávám Drobka, ale Doktor se staví na zadní a nedá se ukočírovat. Jde na řadu Tokova kejvačka. Je o dost nižší a dá se s ní jet krokem bez spojky, takže jim to celkem jde, ale jen do první zatáčky, kde Tokovi strhavá kurta motorku a spojková páčka bere za své. Rychle ji měníme za jinou a pokračujeme. Za chvíli jsme na vrcholu kopce a dalšich pár kilometrů jede Drobek samospádem dolů. Následuje několikahodinové utrpení, kdy se každou chvíli vybaluje kurta, zapřahavá Drobek, případně se tlačí, když uz kejvačce hoří spojka.

Zastavuji u sjedu k pláži, kde to vypadá na dobrý kemp a čekám na ostatní. Mezitím se objevuje skupina Čechů na podstatně lepších motorkách. Chvíli s nima kecáme, Tokovi se při tom povedlo shodit svoji a Drobkovu motorku ze stojánku. Loučíme se s nimi a rozkládame kemp na pláži pod mostem. Jeden z nich se za chvíli vrátil a hlásil, že nám zbývají asi 3km do asfaltu. My se dali do rozebírání. Kolem půlnoci máme rozpůleno a kromě předlohy a jejího uložení všechno žije. Takže nový plán je vyhodit předlohu a dodrncat to domů na čtryřku.

Den6 Albánie

Od rána se skláda Drobkova mrcha, hrozné vedro nám to moc neulehčuje. Nářadí, co je chvíli na sluníčku, se nedá udržet v ruce. Na Drobkově motorce máme hozený stan, jinak se u ní nedá vydržet. Jediná spása je ledová voda v potoku. Chodíme se tam zchladit každých pár minut.

Blíží se poledne a nemáme moc zásob, takže já a Pospa vyrážíme do města. Po cestě stavíme u benzínky. Pospa čepuje a hlási rekordní spotřebu 12l/100km. Já kupuju olej, který z motoru mizí jak toaleťak při sračce. Chvíli kroužíme po městě a nenacházíme žadný větší obchoďák, všude jsou jen malé krámky. Pospa se ptá kolemjdoucích a ti nás posílají o 3 domy dál. Je tam malý market, vevnitř bludiště úzkých uliček mezi haldou zboží. V motorkářských bundách se sotva protahujeme, Pospa ještě táhne 3 balíky vod. Mezitím, co se hrabeme v pečivu, k nám přichází prodavač, beze slova bere Pospovi vodu a strká ji do dětského nákupního košíku, co přivezl. My chvíli koukáme, co se děje, a pak nám dochází, že ho dotáhl pro nás. Dokončujeme nákup a razíme zpátky. Drobkova mrcha už je skoro vcelku, rozdělujeme nákup, obědváme a pomalu začínáme balit. Cestou k asfaltu ještě několikrát přišla na řadu kurta, ale dál už Drobek trápil čtyřku. Po několika hodinách trmácení a tlačení Drobkovy motorky jsme se dostali z albánských hor na silnici, kde nás přivítal vodopád u cesty. Vítané to osvěžení v těch 45°C ve stínu

Před městem prohazujeme motorky, aby se ulehčilo Drobkově spojce. Objíždíme skoro každou benzínku, ale karty berou až na té poslední, která je na druhém konci města. Při vyjíždění od benzínky jsme se solidně poztráceli. Já, Drobek a Tok stojíme u mešity, jezdí kolem nás retardované dítě na kole a ostatním se nemůžeme dovolat, Pospa to zvedá až po chvíli a zjišťuje, že jeli špatným výjezdem na kruháku. Nechávám Drobka s Tokem a retardem čekat na ostatní a jedu obhlídnout místo na kemp. Našel jsem celkem dobré zátiší na polostrově kousek od města. Ostatní se přimotali asi za půl hodiny a jedeme kempit. Akorát místo, které sem měl vyhlídnuté, obsadil pasák ovcí a ty to stihly všechno zesrat. Takže pokračujeme až na konec poloostrova. Byla tam v podstatě skládka, ale to už nám bylo jedno. Rozložili jsme kemp a vyslali další výpravu pro zásoby. Já, Pospa a Vašek jedeme zpátky do města. Už to tam znám nazpamět a jedu rovnou do osvědčeného minimarketu. Máme dlouhý seznam a odvážíme nákup asi za 15000 leků (bezmála 3000kč), včetně melounu, banánů, kilového balení zrnkové kávy, chlastu atd. Další úkol je sehnat mapu. Podle navigace v mobilu nejde moc dobře zjistit, kde jsou kopce a naplánovat trasu nížinou kvůli Drobkovi. Místní nás posílají od jednoho krámu k druhému, až se poštěstilo v knihkupectvi. Po cestě do kempu to Pospovi přestalo jet. Chvíli jsme koumali a pak škrábali drátkem saze ze svíček. V kempu předvádíme všechny druhy piv a vín, co sme přivezli. Po vetšine se zaprášilo a pak místo plánovani trasy propukla demence, kdy 2 teamy (jeden s horší pilkou než druhej) závodili, kdo dřív přeřeže větev ze suchýho stromku, co jsme hodili do ohně. Po střídavém řezání, dupání, skákání a válení se v ohni, větve konečne povolily. Stromek jsme vítězoslavně spálili a šli spát. Ještě se tam motali nějací potkani a kradli nám zbytky jídla, ale nám to už bylo jedno.

Den7 Albánie, Černá Hora

Ráno došlo na rozhodování, co bude se zbytkem výletu. Padaly návrhy jako rozdělit se, dojet k moři, pak domů atd. Nakonec jsme usoudili, že stahovák na půlení máme jen jeden. Cesta na čtyřku a kurtu je utrpení, takže jedem všichni rovnou domů. Drobek něco vrtal v motorce a pomalu jsme se sbalili a vyrazili. Drobek: Nevyspalí a s kocovinou jsme kuchli moje zadní kolo, abychom sundali kryt řetězu, o který to škrtalo. Do toho začalo pršet, tak jsem přerušil práci zrovna, když jsem utahoval výfuk, který brání sundání kola, a šel se schovat. Po dešti jsme dali meloun a jednu jeho vydlabanou polovinu Bakoun naplnil malostředním překvapením a poslali jsme to po řece, což nám posralo karmu. Já pokračoval na stroji Malýho a Tok na mojí, je lehčí a spojka se tolik netrápí. Vyhrabali jsme se štěrkem ven a vyrazili skrz Škodar. Provoz tam je bez pravidel a teče jako řeka. Hlavní je jet plynule, předvídatelně a objíždět faunu a flóru motající se v silnici.

Za městem se už jelo dobře, tak jsme si zas vrátili stroje a dojeli až na hranice s Černou Horou, kterou neproslavily zrovna nížiny a tak jsme znovu prohodili stroje. V kopcích Tok zažíval utrpení, protože to čtyřka moc nebrala, ale to hlavní teprve přijde. Nejdřív ho Pospa rozlítil, když mu kufrem naboural do Páva a ohnul mu padák, potom mu za jízdy uletěl výfuk, to jsem viděl a málem jsem přeštípnul sedlo. Před očima mi proběhlo, jak jsem se schoval před deštěm a neutáhnul to. Do kilometru se pak ještě pokusil o emigraci kryt řetězu na nosiči, tak se znovu zastavovalo. Teď čekáme ve stínu až druhá skupina doladí Pospovo BMW, co odmítá pokračovat v jízdě. V BMW je přístup je karbcím jako k penězům, takže jsme asi půl hodiny jen rozebírali a stejně nepřisli, co by mohlo být špatně. Až si nakonec Bakoun všiml, že Pospa nemá na šoupátkách pružiny. Nechápu, jak to dojelo do Albánie a kus zpátky. Provizorně jsme do šoupátek dali osmičky matičky a zalepili je silikonem, abychom aspoň nějak nasimulovali odpor chybějících pružin a Pospa pak zjistil, že se to dá udržet v chodu sytičem a tak jsme pokračovali. Zastavujeme pro benzín a akorát se začalo stmívat. Další úsek je kaňon řeky Piva. Minulý rok se mi moc líbil, škoda že jsme ho jeli po tmě. Je tam klikatá cestička ve skále, občas tunel, občas most. Ale co člověk nadělá. Po pár km sme odbočili k vodáckému kempu a rozkolíkovali to u cesty v první zatáčce.

Den8 Černá Hora, Bosna

Drobek: Noc byla chladná a tak jsme se výborně vyspali. Vstávat se nechtělo a tak jsme se vyhrabali až v 11. Moji Jawu jsme vytáhli na silnici na kurtě za Tokovou a jelo se na hranice Černá Hora - Bosna a Hercegovina. Černohorská strana byla v pohodě, sice chtěli vidět doklady od Páva, které neexistují, ale ukázal jsem na řádek v malém techničáku a to nějak vzali... Bosenská strana byla na hodinu - nebyli důkladní, jen se nepřetrhli. Další úsek byl pěknými horami. Drobkovu motorku si vzal Malej. Dost dlouho jsme byli zaseklí za 2 náklaďákama, co vezly velké cívky na dráty. Než přišel úsek, kde to Malej mohl na 4ku dostatečně rozfofrovat.

Zastavili jsme na nákup zásob v Sarajevu a při jídle na parkovišti se tam nachomýtnul anglicky mluvící týpek. Celkem vtipně hlásil. Vaščí ho svezl po okolí, vyprávěl, že má dvoje občanství- USA a Bosna. Rodinu má v USA, v Bosně je dva roky a soudí se o byt. Přišel o telefon a potřeboval dát zprávu rodině, aby mu poslali peníze přes Western Union, Drobek ho nechal zavolat ze svého mobilu.

Dali jsme týpkovi nějaké samolepky, rozloučili se a vyrazili. Kousek za městem bylo další pohoří, takže zase na kurtě. Cestou dolů už se začalo stmívat a hledali jsme místo na spaní. Jako první se naskytla ruina kostela. Bylo to po dlouhé době první místo, kde byla posekaná tráva. Do vysoké jsme se báli kvůli minám. Nakonec se odhlasovalo hledání jiného místa. Bylo to hned naproti od baráku a zjevně celkem frekventované. Pokračujeme dál, já jedu první a koukám do mapy, kdy přijde nějaká odbočka do lesa a najednou jsem v zábradlí. V Bosně mají na takovýchto zapadlých cestičkách prkenný mosty s fošnama po délce, které tam dělají asi 5cm vysoký schod, na který sem najel. Naštěstí to bylo v malé rychlosti, tak to odneslo jen světlo a zrcátko.

Už byla tma a my pořád nic nenacházeli. Vaščí že se začne ptát lidí a hned první chlápek, když zjistil že jsme Češi, rozdal grilované maso, co si nesl, a pozval nás k němu na chatu. Jmenoval se Michail a někdo z jeho rodiny studuje v Brně. Vaščí si s ním bez problému rozumí i když jeden mele srbsky a druhý česky. Michail nasedl za Toka a dovedl nás k rozestavěnému domku u řeky s ještě dohořívajícím grilem. Řekl něco jako že se máme chovat jako doma a odjel. Stany sme rozložili v přízemí a obsadili lavice se stolem. Konečne taky jednou jíme jako lidi, i když tak momentálně moc nevypadáme.

Den9 Bosna, Chorvatsko, Maďarsko

Ráno se měl jestě Michail stavit, ale asi mu to nevyšlo. Já si lepil rozříznutou petflašku přez rozbité světlo a doléval olej. Kolem 11. jsme vyrazili. Poslední pohoří bylo předchozí den tak snad už nebudeme muset cvičit s kurtou a začne to trochu odsýpat. Drobek: Ještě v Bosně jsme dali oběd a viděli, jak to nějaký vidlák v golfu napálil do traktoru, na valníku 2 chlápci s kádí nadskočili metr do vzduchu. Začali se tam sjíždět golfisti ze všech stran a nakonec ten vrak odtáhli, ale všechno to byly hrozné vraždy. Traktor měl jen prázdné kolo na valníku a s tím odjeli. My dožrali a vyrazili. Na hranicích jsme se s Malým vyměnili a dál už jsem jel na své. Potřebuje srovnat zadní kolo, napnout řetěz a ohnout držák brzdového spínače. Snad to udělám ráno. Chorvatsko jsme přejeli docela rychle a v Maďarsku byla nuda. Jen celníci pobavili, když je zajímalo, proč jsme tak špinaví. A mezi hranicema nějakým chudákum emigroval vejfuk.

Pospa píchnul. V servisu, kde mu dělali kol, mu skřípli duši a teď to prdlo. Vůbec to nešlo sundat a duši jsme dost zrasovali. Narvali jsme tam o palec menší duši od Toka z kejvačky a jelo se dál. Nakonec jsme to zapíchnuli mezi polema, máme tu oheň a na poli jsme natěžili melouna. Podél kukuřice je nějak moc marihuany. Bylo to po rovince a skoro celou cestu jsem jel na své. Teď sedíme u ohně a sere nás, že to končí tak brzo.

Den10 Maďarsko, Slovensko, Česká republika

Drobek: Ve 4:33 ráno mne vzbudil křik, že se žene bouřka. Měli jsme postavené jen vnitřní stany - moskytiéry, tak jsme přes ně přetáhli plachy a šli zase spát. Pršelo až do deseti a tak se dřív jak v 11 zase nevyjelo. A to před námi bylo na 600km. Ulovili jsme si melouna k snídani a jelo se. Pospa musel doplnit vodu do chladiče, ale jinak se dařilo. Na benzínce začal na Vaška nabíhat nějaký řízek, ale pak se ukázalo, že mu jen chtěl podat kus víčka nádrže, co mu spadl. Pak se dal do řeči s Bakounem a vykládal, že má taky doma ČZ. Já se zase rozjížděl na čtyřku s odstrkováním nohama a každé zastavení bylo za trest. Těsně před Slovenskou hranicí jsme nabrali benzín a vypadalo to, že se domů dostaneme docela rozumně, jenže na slovenské dálnici směr Brno to přišlo, 50km před hranicema s ČR. Nevím co se stalo, asi to byla kombinace špatné směsi, nerovnoměrného plnění válců, nějaké závady, která zapříčinila ppřisávání vzduchu, že tam mám 15ti zubé kolečko se kterým se dobře rozjíždí, ale v kilu na dálnici jsou otáčky hodně vysoko a také to, že jsme docela hnali. Při předjíždění kamionu jsem zadřel a ne jen tak trochu, ale natvrdo. Nejdřív zmizel výkon a než mi došlo, o co jde, tak bylo zadní kolo zablokované a ve smyku. Motorka se vlnila ze strany na stranu, páv lítal děsivě od čáry k čáře. V tu chvíli jsem byl před kamionem a chystal se zařadit před něj. Nějak jsem to udržel na kolech a zachoval jsem chladnou hlavu – když už nezabral reflex (který jsem si teď vryl hodně hluboko). Rád bych napsal že jsem to zachránil zkušenostmi a řidičským uměním, ale byla to náhoda, štěstí a chladná hlava. Nezpanikařil jsem, došlo mi co se děje, zmáčkl jsem spojku a bylo po problému. Až na to že Sněženka jel moc blízko a padákem mi naboural do páva, ale to jsem v tu chvíli ani necítil. Zastavil jsem vlevo, u středových svodidel a šel vysypat nohavice. Půlky jsem měl sevřené pevněji, než T-Rex čelisti. Celkem zážitek bylo dostat se do odstavného pruhu. Pak jsme se dokodrcali na vhodný plácek u odbočovacího pruhu a začli s opravami. Během akce se poztrácel Tok, Sněženka a Malej, ale zase se našli (Tok se vrátil, zbytek jsme našli o 50km dál). Sundali jsme válce a pravý byl slušně zadřený. Bakoun vyčistil válec od hliníku z pístu a složili jsme to. Komprese byla mizerná, hlava praskla u svíčky, no žádná sláva, ale silikon to vyřešil. Zbytek cesty jsem jel s levou rukou na spojce, kdyby náhodou...

Po té akci na dálnici jsem měl všeho dost. Do ČR jsme dojeli po okreskách, než jsem začal motoru zase trochu věřit, ale i tak jsem to nechtěl moc hnát a ruku ze spojky jsem za celou dobu nesundal. V ČR jsme najeli na D1, vlekli jsme se pro jistotu 80 a za Brnem začalo pršet. Za chvíli už nebylo pořádně vidět a vůbec se nejelo dobře. Jediná výhoda chladného počasí a deště byla v tom, že to téměř vynulovalo riziko, že znovu zadřu. Takhle mizerné počasí vydrželo celou cestu až domů. Kilometr za kilometrem jsme se blížili. Hrozně mi vadili lidé s neseřízenými světlomety – hrozně mě oslňovali, až jsem neviděl na cestu. Po tom všem jsem těsně před 23. hodinou dojel domů. Z albánských hor pouze na čtvrtý rychlostní stupeň, ze Slovenska se zadřeným motorem, co vydává zvuky jako v posledním tažení, ale dojel. Puch, co jsem si za tu dobu vypěstoval, by zabil a vana ukázala, kolik špíny lze za jeden týden nasbírat.

Najeto 2800 km